Divadlo kjógen

Mladšímu bratrovi nejde na rozum, co se to s jeho starším sourozencem stalo. Co se nedávno vrátil hor, není nějak ve své kůži. Rozhodne se proto vyhledat pomoc slovutného askety sídlícího nedaleko. Horského mnicha se mu podaří přesvědčit, aby navštívil jejich dům a za nemocného bratra pronesl modlitbu. O schopnostech chlubivého mnicha napoví dost už prazvláštní metoda, jakou se snaží nemocnému nahmatat tep. Když spolu s mladším bratrem usoudí, že toho staršího nejspíše posedl soví duch, asketa-nedouk se začne modlit aby “posvátným spojením s vránou” (neboť sova prý vránu nesnese) ducha sovy z posedlého vymýtil… Jenže najednou jsou na jevišti místo jednoho rovnou dva posedlí – a soví infekce se nakonec nevyhne ani samotnému vymítači.

Papouškování je klasickou komedií žánru  kjógen a její vznik je odhadován zhruba do první poloviny 16. století (autor je zde, jako u většiny kjógenů, neznámý). Pán – místní šlechtic – dostane soudek prvotřídního saké a pošle sluhu Tarókadžu, aby mu k pití přivedl společnost. Sluha však díky své neznalosti poměrů ve městě přivede proslulého výtržníka. Pán v obavě, aby návštěvu náhodou ve svém domě nerozhněval, přikáže přihlouplému, ale velice horlivému sluhovi, aby dělal „přesně, co mu řekne“. Sluha si však příkaz vyloží po svém, začne pána „papouškovat“ a s „nebezpečným“ hostem jedná jako se sluhou… Hra spadá do třídy nejlehčích kjógenů hiramono, ale její rychlý děj skýtá mnoho příležitostí pro nácvik precizního načasování a přesného nasazování gest.